Hlavou mou myšlenky letěly
do světa širokým polem,
duše jak stromoví vichřicí
chvěla se bodavým bolem.
A když zas nastalo zátiší,
úlevu milou jsem cítil –
na půdu ve světě nejdražší
měsíček pěkně mi svítil.
Osvětlil dokola bílou zeď,
pomníky, kříže a desky –
Nemám již místa, kde možno jest
odložit nejtěžší stesky!