Do křídel, duše má! Vlašťovkou
přes hory, za hory leť!
na hrob mé matičky, do pole,
za bílou hřbitovní zeď.
Zetlely oči, jež svítily
slunéčkem jasného dne,
zetlely ruce pracovné –
zapadlo, zmizelo vše – –
Zetlelo srdce, jež bušilo
láskou, již vzbudil Bůh sám –
zetlelo s dobrotou nejvyšší,
jaké já znám!
Zbyla jen vzpomínka. – Hvězdičkou
v nebeské dálce ji zřím,
černá noc kolem když pokrývá
krajinu rubášem svým.