Vzešel měsíc na horách,
tichý poutník v temně,
veliký a rudý jak
krvavý syn země –
osvětluje bojiště
k práci rýčů, lopat –
Tisíce ruk nestačí
nové hroby kopat.
Desátý již po bitvě
do tmy den se blíží –
na bojišti v mlžinách
příšera se plíží – –
Koster vojsko bělavé
průvodem jde za ní. –
Slyšte její volání:
Já, já jsem tu paní!
Kam mne krok můj přenese,
chvějte se a třeste se
od rána do noci, od noci do šera!
Jdu na vás já
děsná a zlá –
cholera!