Zvolil si redaktor nevěstu, děvu,
kteráž se cvičila v operním zpěvu.
Při první produkci vynikla slečna,
veškerá noblesa byla jí vděčna.
Redaktor v nebi byl pro její slávu,
sedl a napsal hned do listu zprávu,
v kteréžto slíbil, že příště víc poví,
načež svůj referát zakončil slovy:
„Pěvkyně přednesla arii z „Včelky“;
úspěch byl opravdu nesmírně velký.“
Poslal to do tisku. Druhý den ráno,
bylo vše bedlivě expedováno.
Redaktor toho dne dél než kdy ležel.
Sotva však posnídal, k nevěstě běžel.
Nevěsta naříká, matka je v zlosti,
papínek nejedl pro mrzutosti.
Redaktor žasnul a slova ta slyšel:
„Raději jděte zas, odkud jste přišel:“
Ženich dí: „Co je to, nevěsto moje?“
„Tu máte! Čtěte si noviny svoje.“
Redaktor předčítá: „– arii z „Včelky“;
úspěch byl opravdu nesmírně mělký.“