Chci orlem býti, který k zoři vzletá
a peruť koupá ve světelném zdroji,
chci zápasiti v osvětovém boji
a dýchať dechem vysokého světa.
A strhuje mne k zemi tíže kletá –
Jak pták se peru v proudném nepokoji,
mrak bouřenosný nad hlavou mi stojí,
a hřímaje své blesky po mně metá.
A přece stále rozpínám se k letu:
jsem v zoři, v slunci, na rosičce v květu
i na potůčku, když jest lunou zlacen.
Mám lidstvo v srdci, ale duch mi praví:
„Byť měl bys v moci slunce úpal žhavý,
bez lásky k vlasti zpěv tvůj bude ztracen.“