Car Petr Velký, sám vším oplývaje,
šel na zkušenou do cizího kraje
a ve Zárdamu v jednoduchém šatě,
jak člověk ze vsi, usadil se v chatě.
Když svítal den i když zas do tmy klesal,
on neunavně pracoval a tesal,
a jako z povolání dělník pravý,
se učil v lodnici, jak lodi staví.
Až po měsících, zaměniv zas šaty,
se vrátil v Moskvu na svůj prestol zlatý,
a vešed do síně, jež leskem září,
svou matku objal, laskavě k ní vece:
„Tu, matko, rubl z práce v potu tváří.
I bez carství bych uživil tě přece!“