„Buď zdráv a přestaň životem se trudiť;
chci jako ohlas ze skály tě zbudiť,
a z mlhy snův a ze tmy tvého smutku
tě vésti drahou počinu a skutku!“
Ten hlas mi zazněl v podměsíční době.
Já procitl a něco tušil v sobě,
co jako ptáče letí širým světem,
co žene v list a rozekvítá květem.
A zápal jakýs v hrudi mé se vznítil.
Já přečkal noc a v úsvitu jsem cítil,
že duch mi roste, šíří se a žije.
Buď pochválen, ó Pane, v lásce svojí,
že’s tam, kde slza s povzdechy se pojí,
mně rozesvítil jiskru poesie.