Ty růže, jež jste na cestu mi dala,
ač dávno zvadlé v úctě mám,
a při pohledu na ně sobě
rád na dárkyni vzpomínám!
Jsou suché již a přece, jak by žily,
s mou duší vedou tiché hovory,
zvlášť za večera, když se luna zticha
svým zlatým štítem zvedá od hory!