Skip to content
1849–1919

4. Odvanuly sny mé zlaté,

Jan Evangelista Nečas

Odvanuly sny mé zlaté, s nimi žert a smích, v mrazu, v zimě zmizely mně v modrých nebesích.

Sám tu stojím opuštěný v neveselých dnech, v bol se hroužím, myslím, toužím po svých sladkých snech.

Ó jen křídla poesie! Pomohu si sám: za sny svými mladickými v ráj se podívám!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.