Malou mám kaplánku,
okénko jedno,
bývá v ní veselo,
někdy i bědno.
Několik obrázků,
nábytek chudý,
a v kleci kanárek
zahání trudy.
Uprostřed stolek je,
kalamář, péro...
těmi se těšívám,
v srdci kdy šero.
Skládám si písničky,
veršíky chudé,
o to se nestarám,
zítra jak bude.
Srdce-li bolí co,
do smutku halí,
zví jenom klekátko,
na něm kříž malý...
Malou mám kaplánku,
hnízdo jak z klestí,
a přec v ní ukryto
všecko mé štěstí. –