Od staré svojí matičky
jsem dostal chudý list,
byl křivých řádků plničký,
já počal chvatně číst:
„Je pusto u nás na horách
a kratičký je den,
sníh leží stromům v korunách,
je škoda vyjít ven.
A otec musí do lesa,
by v chatce nebyl chlad,
div někdy s nůší neklesá
a mívá potom hlad.
Jak zdráva jsem, to dobře víš
a znáš tu nemoc zlou,
snad brzy v chladnou zemi již
tvou matku odnesou.
Je těžko u nás skromně žít,
a odkud na léky?
co radí kdo, chci použít,
vždyť lékař daleký...“
Mou duši těžký smutek jal
a slzou zvlhla tvář,
co měl jsem, vše jsem odeslal –
svůj první honorář. – –