Jdi polem, vejdi v šumný les
neb na květnatá luka,
jdi v města, projdi tichou ves –
hle, všude Boží muka.
Tu země pila dívky krev,
jež zhrdla hříšnou laskou,
tam poutník uzřel smrti zjev
přepaden lotrů cháskou.
Tu otce zabil zrádný syn
pro kousek jenom pole,
teď bují tady jenom blín
a leží brázdy holé.
Tam lakomce blesk utratil,
jenž hladov byl jen zlata,
tu poustevník zas chorý žil,
a stála jeho chata.
Tu k Bohu kvílel kdysi lid,
když hynul dechem moru,
tam rokle skýtala zas byt,
když vojska vtrhla v horu...
A kdyby všude stkvěl se kříž,
kde lidské srdce puká,
svět celý byl by dávno již
jedinká Boží muka.