Tluču, tluču na okénko,
Až okénko zní,
A předc hlásek mé milenky
Z okénka nezní!
Předce dívka rozhněvaná,
Předc mi trucuje,
Ač že hlas můj v srdcy jejím
Lásku burcuje!
Sníh se sype, vítr fouká,
Mráz mnou jen třese,
Předce dívku nožka švihlá
K oknu nenese!
Mám sy zoufat? mám tu zmrznout?
Mám tu zahynout?
Což nemůže všechna nesnáz
Srdce ti pohnout?
Tu vrzne okénko, hlásek
Dívčin v něm zavzní:
„Pojdiž, vrtkavý hošíku!
Pojdi a zmrzni!
Můžeš zejtra jako socha
Ledová tu stát,
Na důkaz, jak umí dívka
Nevěrnost trestat!“