Kéžbych já byl, milá žínko! Asy cýsař turecký; Nebo tím, co jsem jen – ale dukatů měl na necky:
Toby jsy se podívala, Jakbych já se hlomozyl, Bych ti toho na sto vozech K tvému svátku navozyl!
Předně čtyry vozy šálů Tureckých neb indyckých, Žeby cenou převážili Tisýc slonů afryckých!
Potom zas tří s dyamanty, Dvakrát tolik s perlemi, Ažby z vozů blesk se zářil Na tří míle po zemi!
Čtyrmi by se svážet musyl Majolík a porcelán, Jaký v celém světě plodí Chyna jenom a Japán!
K tomu deset vozů zboží Tažitého, bílého, Prádla, příze, lnu, vinutí, Dlouhého y krátkého.
Tuby zas přitáhlo vozů Čtyrmecýtma se šaty, Z Londýnu, z Paříže, z Vídně, Vyšívané granáty;
Vše to dle nejnovějšího Kroje vypracováno, Jak to ještě ve Smidářích Nebývalo vídáno;
Nyní vjíždí dvadcet vozů Se samými klobouky, Žeby ními zakrejt mohl U Vohnišťan palouky;
Opět deset se střevicy, S čepcemi y s fábory, Mnohému ženskému srdcy Pro žalost a na vzdory!
Natoby jich sedm vezlo Plinky, karkule, fáčky, Peřinky a povlíkačky, Též y také slintáčky;
Neboť v řádné domácnosti To se vše spotřebuje, A pakli co zbyde, rádo Jinému se popřeje!
Teď se žene zástup lidu Jako chmurná mračna s hor, Neb na šesti vozých jede Muzykantů zvučný zbor:
Bubny, trouby, klarynety, Instrumentů každý druh, Tak že zalehá mi ucho, Tají se mi dech y sluch!
Nejzáz krytý vůz jest prázný, Do něho sy vskočím sám, Výskaje v ten hluk a hlomoz, Že tak švárnou žínku mám!
Že juž přes rok na srdcy mi V sladkém sňátku přebývá, A že se mi dlouhý rok ten Ani měsýcem nezdá!
A však – což to všecko platno! Nač těšinským větrem vát, Když v svém celém jmění nemám Ani jediný dukát!
Za sto vozů ani trakař K svátku nemohu ti dát; Nic jiného v stavu nejsa, Než tě věrně milovat!
Ajta! počkej! – jen že dříve – Předc jsem ti cos k svátku dal, Když nám Pánbůh Andulinku K naší radosti poslal.
Tubys – viď! – ni za sto vozů Nedala, za celý svět! Ží s ní tedy v blaženosti, Celuj, raduj se a květ!
Mně pak – jako v tomto roce – Choti věrná! sladce přej, Před neštěstím, před nemocý, Před zármutkem ukrývej!
A kdyžby sy od vás k sobě Dobrý Bůh mne povolal, Rcetež: Buď mu sláva v nebi, On nás obě miloval!
Cookies on Poetry Cove