Že mi svadlo mladosti juž kvítí,
Shasl v očích oheň, slabnou oudy,
Vysýchají mého ducha proudy – –
Ovšem, bolestně mé srdce cýtí!
Ale vždyťpak ještě slunce svítí,
Ještě slavík do háje mne loudí,
Mysl ještě zřidka kdy se troudí,
Ještě měsýc v rybníce se třpýtí – –
A co více – vždyť y ještě lýra
Srdce mé ku radosti otvírá,
A milostně ještě kyne skleňce!
Ať sy tedy mladost křehká vadne,
Sýla, krása zubem času padne – –
Y mé stáří ještě vije věnce!