Straka sedí na javoře
Strakatá,
Volá na vás, roztomilá
Děvčata!
Řechce: „Varujte se hochů,
Šelmy jsou,
Nic než šalbu v mylném srdcy
Nekujou.“
Holky ale strace věřit
Nechtěly,
Pořád se předc jenom hochů
Držely,
Až sy mnohá prstýnek z nich
Zlámala,
Ach! a potom přežalostně
Plakala.
Vy, jenž ještě v nevinnosti
Žijete,
Věneček svůj v koutku tiše
Vijete,
Pomněte, když očko hocha
Uhlídá,
Že y straka někdy pravdu
Povídá.