Bětuška je jak beránek
Mírná, způsobná, tichá;
V koutku sedíc pilně přede,
Jemňounce při tom dychá.
Hochů zdaleka se bojí,
Žádného sy nevšimne,
V samotě je nejraději,
V nocy jako y ve dne.
Baruška pořád jen zpívá,
Slavíček jak ve houšti,
Skáče jako švihlé srnky,
Když je jaro rozpouští.
Na jinochy y na starce
Bez upejpky se směje,
Lítá po domě jak zefyr,
Jenž skrz volšinu věje.
Která se ti lépe líbí,
Kterou sy chceš namlouvat? –
Barušku, a ne Bětušku,
Budu, věru! milovat.
Neboť u Bětušky vidím
Rouškou zahalený bič – –
„Tichá voda břehy mele,
Prudká běží vrchem pryč.“