Lesy, lesy, černé lesy!
Kýž vás ještě vidím kouřit!
Kýž ještě ve vašich snětech
Slyším noční vichry bouřit!
Kýž ještě ve vašem mechu,
Jako někdy, mohu spáti,
Jako někdy s svým beránkem
U studýnky zahrávati.
Dnové tiší, dnové krásní,
Dnové plní blaženosti!
Ach! kam pak jste poděli se,
Svědkové mé nevinnosti?
S vámi pokoj srdce mého
Zmizel se k nenavrácení,
A mých prsou těžké rány
Nejsou více k zahojení!
Lesy černé, lesy tmavé!
Kouřit snad vás ještě budu
Vidět, ale srdce mého
Pokoj více nenabudu!
Neb zde nevinnosti kvítek
Jednou vůni jen vydává,
Svadnutý až na věčnosti
Podruhé zas rozkvétává.