Nevěř děvčatům – řekla máti
mně jdoucýmu z domu –
Neníť vše zlato, synu!
co se do oka stkví. –
Já nevěřil, a starý jsem tak
pan mládenec zůstal;
Kýž jsem se – myslím sy teď –
kyž raděj ošidit dal!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.