Parno bylo, slunce plálo,
Ani větýrku neválo,
Když jsme ječmen kosyli;
Pot se valil z čela tokem,
A divenky bystrým skokem
V džbánech vodu nosyly.
Každá svému podávala,
Pot mu s čela otírala,
K prácy dodávajíc chuť;
Aj tu kosy jasně zněly,
Vazačky za námi pěly,
Ječmen lítal, jako rtuť!
A jak za horu slunéčko
Zapadalo, bylo všecko,
Ze záhonů se tratě,
Posekáno, navázáno,
Do mandelů narovnáno,
A již jako na mlatě!
Kosy zhůru! táhnem domu,
Za večera vedle stromu
Na drníček sedneme;
Chléb s vodičkou oudy sýlí,
Žert a zpěv nám zkrátí chvíli,
Až na lůžko lehneme.
Kdo má žínku, chvátej k žence,
Kdo nemá, ať vije věnce
Pro tu, kterou bude mít;
Sekáč není bez děvčete,
A když kosa všecko smete,
Hned se může oženit!