Slunce přímo z vejše
Paprsky své spouští –
Zarmoucená sedím
V javorovém houští.
Myslíc na jinocha,
Kterak krásně dřímal,
Růžový jak oheň
V tvářech se mu znímal.
Kterak – – ach! matinka
Volá mezy stromy,
Strachy pro dcerušku
Prchlou ruce lomí.
„Ach! kdežs dcero milá,
Kams se hájem dala –
Tatínek tě hledá –
Pojď! – bys obědvala.“
Ach! upřímná máti,
Nechtež mne tu v stínu;
V samotě jsem živa,
Mezy lidmi hynu.
Navraťte se domů,
Nemá otec čekat –
Koho srdce bolí,
Možno mu obědvat?