Roztomilé Hradečanky, Jenž teď žijete, Ještě růžové mladosti Věnce vijete:
Pospěšte sy cválem ke mně – Lyra zlatá zní; Bůh můj z každé struny věje – – Pospěšte sy k ní!
Ona vaši krásu slaví, Vaši líbeznost, Dobrotu srdéček outlých, Kázeň, pobožnost;
Všecko na vás, všecko vůkol Vás co máj kvete: Přes vás, milé Hradečanky, Není na světě!
Proto jsem hned od dětinství Vám se odevzdal, Před chůvou již na vodětkách Za vámi se dral;
Mezy vámi v blaženosti Nevýmluvné žil, S vámi rejdil, s vámi zpíval, S vámi čtveračil.
Jako hošík, jako jinoch, Jako mládenec, Vil jsem vám jen, ve dne v nocy, Lásky své věnec.
Večer tiše pod okýnkem Vaším stávaje, By matinka nevěděla, S vámi šeptaje.
S vámi? – ach! ne s vámi, ale Snad s matičkami Vašemi, aneb dokonce Se babičkami.
Těch se tažte, ty vám ještě O mně povědí, Neboť ze předešlých časů Všelicos vědí.
Bývaly jsou, y já býval – Ach! my bývaly; Jako teď vás, tak jsme tenkrát Jich jen slavili.
Ten však přeukrutný mocnář, Vražedlný čas, Zlámal jejich kráse, y – mé Blaženosti vaz.
Já teď s nimi polehoučku Do honu vadnu, A již – – bodejž to nevidím! – Ku hrobu chřadnu.
Ale proto předce ještě Všecky vás rád mám, A vám y jim chvalozpěv můj S radostí zpívám.
Jim za tisýc blažeností K poděkování, Vám za libou trpělivost Při poslouchání.
Co vy teď jste, ony byly: „Milosti obět –“ A co ony teď, budete Vy za hrstku let.
Vemtež tedy, Staré, Mladé! Laskavě, co má – Snad již brzy němá – lyra Vám dnes podává.
Věřte, že jsem celý věk svůj Vám vše dobré přál, Vás sy vážil, vás jen slavil, Vás jen miloval.
Y teď, kde již fous a vlasy Cválem bělejí, Oudy slabnou, oči obě Mně se kalejí;
Tvář, a čelo pobrázděné Očitě vadne, A již brzyčko do chladné Postylky vpadne – – –
Y teď ještě jste má radost, Mé potěšení, Mého srdce náchylného Sladké toužení;
Tak, že když sy k některé z vás Jenom přisednu, O čtyry sta dlouhých neděl Rychle omladnu.
Přejtež tedy, přejtež, prosým, Zpěvcy starému, Až ku prahu hrobovému Vám vždy věrnému;
A – když do něho mne dávno Hrobník zakopal, Rcete: „Buď mu země lehká; On nás miloval!“
Cookies on Poetry Cove