Má rozmilá Filipinko,
Ty vrkavá holubinko!
Já ti něco pošeptám.
Zléli to však vyštěbetnu,
Neb se dokonce probleptnu,
Odpusť mi to Pánbůh sám!
Ty jsy krásnější než růže,
Moudrá nad moudrého muže,
A jak Krézus bohatá:
Ty oplýváš důvtipností,
Vábíš hochy, vábíš hosti,
Zemany y hrabata!
Mně se ale předc nelíbíš! –
Proč? – aj! lásku že necýtíš,
Plnas pejchy vedle plíc;
Měj sy krásu, měj sy moudrost,
Panství, klenoty, důvtipnost,
Nemáš srdce – nemáš nic!