Sedě pod stromem se v sluncy stkvěti
Západním, když mile kyne skleňce,
Propletat skrz vlasy z růží věnce,
A o lásce píseň libou pěti:
Ovšem, toť jsou, roztomilé děti!
Blaženosti; však jen pro mládence;
Starečkům již plynou velmi tence,
Nemohou jim ničím již přispěti.
Neb, ač skleňce s lyrou jim zůstává,
Tak předc vy jim šelmy utíkáte,
Důvěrnosti žádné k nim nemáte,
An vás jejich šedá straší hlava.
Y nu, tak se ke mně víc nemějte,
Píseň ale mou jen poslouchejte!