Jeruzalem velké město, Loučná Hora malá ves. Láska, rozmilá nevěsto! Kouše někdy hůř než pes!
Dobré pívo dobře teče – Zymnicy mít, není žert; Pes za sebou ocas vleče – Nechceli, kaž dívce čert!
Kozli mají dlouhé fousy, Delší kmotr Brýdolin; Kdo chce krájet, nůž ať brousý – Lži patřejí do novin!
V bažinách sy kuňká žába, Hájem větrové vějí; Kam se vrtne stará bába, Tam diblícy nespějí.
V letě bývá slunce parné – Stehlík není strakapoun; „Všecko je na světě marné!“ – Zpíval moudrý Šalomoun.
Dobré pívečko se pění – Papír kapsu nedere; Smrt je darmo, kde nic není, Ani ona nebere!
Svatba byla, budou křtiny – O bouřce se blejskává; Kdo upadne mezy trní, Ten sy sotva vejskává.
Dobré bydlo nemá ceny – Pes sám sebe nekouše; Vdovec, pojav druhé ženy, Leze z bláta do louže!
V zahradě se včely rojí – Sedlák není hrabětem; Koho doktor Purclík hojí, Ať se žehná se světem.
Engličané nejsou Vlaši – Hoši slovou čtverácy; Kdo druhému hřbet vypráší, Hotovými vyplácý.
Když nechce čekat Baruška, Musým jí dluh oplacet; Pětkrát obsazená důška Dělává šest a dvadcet.
Řezník často nože brousý – Kolář rozumí vozům; Do Libáně jdou pro fousy, Do Kopidlna pro rozum!
Věrná jsem jak holubička – Říká titěrná Běla; Bratří! jedna vlaštovička Ještě léto nedělá!
Dobrý lhář lže jen se práší – Racy mají klepeta; Staré bábě hubu zaši, Ona nosem štěbetá!
Kde je kupec, tam je cenil – Na věž se jde přes schody; Nežbych podruhé se ženil, Raděj skočím do vody!
Voják kráčí hrdě v zbroji – Světák v hříších se kochá; Kdo pod pantoflíčkem stojí, Ten je kmotr punšocha!
V lehké zemi vořou párem – Na horách mají kozy; Mnohý stával za kočárem, Který se teď v něm vozý!
Co se má stát, to se stane – Podvod panuje všude; Jeli děvče vyfikané, Ani čert mu nebude!
Raky lovil, chytil žábu Učitelův mládenec; Kdo bere pro měšec bábu, Má mít vejprask, ne věnec!
Ševcy potřebují šídla – V radě bývá hádání; Komu Pánbůh nedal křídla, Ten ať nechá lítání!
Bětka nerozumí žertu – Rytíř chodí v brnění; Bratříčku! čiň dobře čertu, Peklem se ti odmění.
Žebrák mošnu nepozbude – V lesých bývá mnoho žluv; Chcešli dobře vyjít všude – Mnoho slyš, a málo mluv!
V zymě se kloužem po ledě – V Hradcy stojí bílá věž; Mlčíšli, u hráčů sedě, Tak se při nich napiješ.
Kdo nechybí, trefí na vlas – Kámen nebývá měkký; Štěstí lidské trvá na čas, Poctivost až na věky!
Hruška neponese slívky – Srdce chřadne lítostí; Písmo v písku, slovo dívky – Jsou prý stejné stálosti.
Kdo se půl dne v bahně brodil, Nesmí s pány stolovat; Kdo se bez nohou již zrodil, Tomu nelze tancovat!
Malý zajíc, malá stopa – Kvítí v suchu usvadne; Druhému kdo jámu kopá, Sám v ni často upadne.
Sedláček se bojí drába – Kachna chodí na vodu; „Čím dál, tím hůř,“ řekla bába, Když padala se schodů.
Jalovička nic nedojí – Ustupujme násyle; Který muž se ženy bojí, Ten je zmrzlá košile.
Ráno vstává sedlák z lůže – Starý pes rád zavrčí; Rarášek, kam sám nemůže, Starou bábu nastrčí.
Komu Pánbůh, tomu svatí – Podvodný je tento svět; Učenost ni trojník platí, Mazat musý, kdo chce jet.
Puchne, koho ještěr uštíp’ – Sukno není mezulán; „Všude dobře, doma nejlíp,“ Praví kmotr tulipán.
Potok teče, vítr věje – Štěně se zrodí slepé; Kdo se naposledy směje, Ten se směje nejlépe! –
Cookies on Poetry Cove