Byťby sy mne tisýc krásných
Děvčat vábilo,
Předcby se mi ani jedno
Nezalíbilo;
Neb když jedno v srdcy příliš
Hluboko sedí,
Oko na všecky pak jiné
Studeně hledí.
Já mám děvče, že mu rovné
Pod nebem není!
Hlásek jeho nad slavíčka
V jedlovině zní;
Jeho nožičky jak srnčí
Křepčíce hrají,
Tváře jeho jako východ
Zavykvítají.
Rtové jeho se jak poupě
Růžové stkvějí,
Očka se jak na obloze
Hvězdy blíštějí.
Ach! Což jest to přemilostná,
Krásná panenka – –
A ke všemu tomu ještě
Sluje – Mařenka!