Víšli pak, o lásko! cos mně
Připovídala,
Když jsy se mi do srdéčka
Dobývávala?
Ach! že jsem já smutná dívka
Ti kdy věřila,
Že jsem cestu k srdcy statněj
Nezamezyla!
Převyhlášená tvá radost –
Vždyť jest zármutek!
Růžové tvé blaženosti
Strast jsou a smutek.
Bledne tvář, klesají oudy,
Slzý mi oči –
Nemám míru, ani ve dne,
Ach! ani v nocy!
Lásko, lásko! takli málo
Slovo své držíš,
Věz, že celou věrnou přízeň
U mne sy zrušíš.
Nebudu v tě déle věřit,
Za světa cenu! –
A jestli sy řeknu – tak tě
S hanbou vyženu!