Lásko! víšlipak, co jsy mi
Připovídala,
Když jsy se do mého srdce
Dobývávala?
Ach! že jsem přesmutné dítě
Tobě věřila!
Že jsem tobě cestu k srdcy
Nezamezyla!
Tvá připovězená radost –
Vždyť jest zármutek?!
Tvé slíbené blaženosti
Jsou starost, smutek!
Tvář mi bledne, chvějí oudy,
Slzý mi oči;
Nemám pokoj ani ve dne,
Ach! ani v nocy!
Lásko, lásko! když tak zrádně
Slovo své držíš,
Věz, že důvěru ve světě
Se mnou sy zrušíš!
Juž tě přechovávat nechcy,
Bídnou máš cenu,
A řeknuli sy, tedy tě
S hanbou vyženu!