Táhne labuť od Důnaje,
Sotva že se dní,
Peruť její jako harfa
Eolova zní.
Táhne k modrému rybníku
V bukové houští,
Na něj z nedohlídlé vejšky
Dolů se spouští.
Tu se na hladině třikrát
Zvíří do kola,
Žádné tady její sestry
Není kolkola;
Zahude sy, smutné zvuky
Vůkol rozstírá,
Pak sklonivši bílé hlavy,
Tiše umírá. –
Tak y také starý básník,
Když čas vyprší,
Líbá lyru, z jejíchž strůn hlas
Poslední srší.
Bohu díky prozpěvuje,
Lůžko sy stele,
Pak se tiše tam ubírá,
Kde jsou anjelé!