Dobrou noc mu dávala –
On se na ni mračil:
Za ruku ho vzýt chtěla –
On ji od se strčil.
„Co pak na mne se mračíš,
Co jsem ti uďála?
Snad že včera u dveří
S Honzýčkem jsem stála?“
„„Stůj sy pro mne neb nestůj,
Jsem tvé lásky prázen,
Kdybych tě víc miloval,
Bylbych v skutku blázen!
Ale to sy, panenko!
Hleď pamatovati:
Děvče, které dva chce mít,
Věru, oba ztratí!““