Vrč jen, vrč, ty kolovrátku!
Jako mladé kočičky,
Tebou točí jako vítr
Helenčiny nožičky!
Pilně předou dlouhé nitě
Bílé nad sníh prstičky,
A hubinka k políbení
Zpívá české písničky.
O přešťastný kolovrátku,
Kéžbych na tvém místě byl!
Cožbych já se, milý brachu!
Rychlej nežli ty točil!
A však – zasbych dychtivostí
Příliš sobě pospíchal,
A k posledu len y nitě
Splet’ y zmat’ y potrhal!
Pakby děvče roztomilé
Na mne se rozhněvalo,
A mne třeba y se přádlem
Z komůrky vyhodilo!
Zůstaňme sy tedy, co jsme.
Ty buď vždy kolovrátkem,
A já budu až ku hrobu
Jejím věrným poupátkem.
Ať sy na tě, jak chce dlouho,
Outlé klade nožinky,
Jen když mi dá, až dopřede,
Jednu neb dvě hubinky!
Vrč jen, vrč, ty kolovrátku!
Vrč, a toč se dohonu;
Děvče umdlí, len jí dojde,
A já – svůj plat dostanu!