Ach, kdež jste, vy zlaté časy!
Když sem husy pásala,
Když sem na zelené louce
S hochy na juk hrávala.
Kterak jsem se umívala
Přechytře skovávati,
Tak že mě musyli často
Půl hodiny hledati.
Jen když Honzýček mě hledal
– Ach! což to byl hezký kluk! –
Tu jsem, an se ke mně blížil,
Z tichounka zašeptla – „Juk!“
Ač jsem dost se bránila,
Nepustil mne dřív, až jsem se
Hubičkou vyplatila.
Ach! kdež jste, vy zlaté časy!
Pryč, jak větry převějí!
A na juk již se mnou hoši
Hráti více nechtějí!
Y nu! dějž se vůle Boží!
Za to již andílků pluk
Na mne čeká, a když hoch ne,
Smrt ať na mne volá: – „Juk!“