Outlá prsa mé milenky!
Co tak vzdycháte?
Proč se očíčka tak smutně
K nebi zdvíháte?
Slze! proč po bledé tváři
Crkem kanete,
Ručičky, a všecky oudy
Co se třesete??
Ach! rozumímť já vám dobře!
Vy se trápíte,
Předešlou že ke mně lásku
Již necýtíte?
Sám že jsem sy odchodem svým
Smutně poradil;
Nebť se zatím v srdcy vašem
Jiný usadil??
Nevzdychejtež sy již prsa!
Slzy, netecte!
Sklopte se, očínka, oudy,
Již se netřeste!
Jsemť křehkostí vaších vědom;
Nebo – kdož neví,
Že se dívek láska jenom
Přítomným jeví?
Kdo chce tedy milenku svou
Věrnou zachovat,
Ať se chrání jenom půl dne
Samu ji nechat;
Nebo – věřte v drahá slova
Přezkušeného –
„Jak se od holky obrátíš,
Hned má jiného!“ –