Aj! hrobeček nízký, skrovný,
Bez málinka zemi rovný –
Co pak medle přikrývá? –
Trávníček tvůj zvlhlý rosou?
Podvrácen kdo smrti kosou
Pod tvým drnem spočívá? –
„Přikrývám tu nevinňátko,
Čtyrnedělní nemluvňátko,
Klenot smutné máteře.
Ona pláče, nyje, vzdychá,
A tu k zemi zem se míchá,
U bezového keře.
Slza uschne, keř usvadne,
Radost, žalost nemá žádné
Na tom světě stálosti! –
Neptej se víc, zaodejdi,
Do vlastních sy prsou vejdi,
Přemejšlej o věčnosti!“
Od hrobku jsem zaodešel,
Do vlastních jsem prsou vešel,
Myšlénky se rozmetly!
Z hrobku – nevinnosti lůže –
Do rána dvě bílé růže
Co dvojčátka vykvetly!