Poupě krásné, poupě malé!
Co zavíráš neustále
Svých listečků růžových?
Dej libému poledníčku,
By je rozfoukal trošičku,
Neb jest, věru, škoda jich!
Nech mne, děvče! lístky skrývat,
Nech je tiše se zahřívat
Na poledním slunýčku.
Jak jich rozevřu jen jednou,
Milé děvče! tak usvadnou
Za dost malou chvílčičku.
Vem sy příklad z mého květu,
Nevěř podvodnému světu,
Skrej též svůj panenský květ!
Doma seď pobožně, tiše,
Věz, že velký mudřec píše:
„Růže – panna – svadnou hned!“