Cukababo! kam tě vedem? –
„Do kouta!“
Co tam vidíš? co? – „Starého
Kohouta!“ –
Tak jsme jako pacholata
Hrávali,
A jeden druhého slepě
Chytali.
Jaká radost, když jsem koho
Polapil,
Honem šátek s očí strh’ a
Zahodil;
Chycenému jej zas na nos
Zavěsyl,
A opět se mezy jiné
Přimísyl.
Víc jsem tenkrát zastřenýma
Očima
Chytil, než pak hledícýma
Oběma.
Od té doby chytám štěstí;
Ale, ach!
Ještě jsem ho po dnešní den
Nedosáh’!
Nechám tedy zpozdilého
Chytání,
A budu se raděj chystat
K vyspání.
Chraniž, dobrý Bože! duše
Y těla,
Až smrt ze mne cukababu
Udělá!