Co se to tam bělá
Na zelené louce?
Bílí to tam plátno
Rozmilé mé děvče.
Bílí plátno, na něž
Sama sy napřadla,
Chaloupka když sněhem
V vánocých zapadla.
Aj, ty plátno tenké,
Pilně napředené!
Tebeť očekává
Štěstí neskončené!
Tebeť outlé budou
Prstíčky stříhati,
Budou z tebe krásnou
Košiličku šíti.
A ta košilička,
– Nechť se tmí neb svítí –
Bude mé milenky
Drahé tílko krýti.
Tílko přemilostné,
Moje potěšení,
Jemuž na tom světě
Nikde rovno není!
Ach kýž pak je možná
Jednou jen v mém žití,
Třebas jenom v truhle,
Tou košilkou býti!