Chtěl bych ti celé srdce dát,
však nejsi sama na světě; –
mám ještě jednu matičku,
chce též kus lásky dítěte.
A dobrá také, jako ty,
jenom že více trpěla! –
Ach, kdybys rány hluboké
té druhé matky viděla!
Ty řekla bysi: „Dítě mé,
té víc tvé lásky potřeba;
dej jí to celé srdce své,
mně drobečky jen ze chleba!“
Tak řekla bysi, matinko,
a vlasť, ta by ti žehnala,
že to, co tobě nejdražší,
jsi celé jí jen nechala! –
Ach bože, nemám nikoho,
jen tebe, matko stařičká!
Ty nejlíp cítíš, proč má líc
je utýraná, bledičká! –
Ty každé slze rozumíš,
ach, že jen slzy pro tě mám! –
Ty setřeš slzu, zašeptáš:
„Pojď, dítě, ať ti požehnám!“ –
Ach, požehnej mi, požehnej,
udělej křížky ve tváři,
a na rtech, v oku, v srdci smích, –
pak půjdu směle k oltáři! –
A povím knězi: „Obětuj
můj život v žáru hranice
a za tu oběť poděkuj
se mojí drahé matičce!“ –