Mám věšeť hlavu –

„Mám věšeť hlavu, plakať snad, že v světě sám jsem – sám – tak sám?! – Aj, cítím ještě srdce hrát, a sílu hudby jeho znám! –

Že vyhnali mě v cizí lid, že svému lidu chtěl jsem žít, bych bloudil, jako věčný žid, žít tělem, ale duší mřít?“

Ach – slyším staré matky pláč, ach – slyším němý otce sten – – odvážný ale s lósy hráč poslední sázku hází v plen!...

Vlasť – matka krví plakala, ot – národ sténal k smrti již, – vlasť rukou kata klesala, a národ hanby nesl kříž!...

Nuž ptám se, kdeže je ten syn, jenž klidně nes’ by matky skon, kdy vrah jí vráží v prsa klín, a umíráčkem bije zvon?!...