Proč v čele tvém se rodí vráska
a z retů bolný prchá vzdech?
Jen pohleď kol – tu vítá láska
a slasti k tobě vane dech.
Ty skláníš očka – slza vřelá
v tvou kane, krásná děvo, líc – –
ó, zastav let svůj, duše smělá,
a u minulosť nehleď víc. –
Ty v luhu stojíš – kvítek vonný
ve touze k nožce tiskne ret
a podál ptáče zvuky roní
a v tvář tě vánku líbá let. –
A ty – – ó, vzhledni kolem sebe,
jen oko směle vzhůru vznes –
ty vnadné všude spatříš nebe
a sladký všude lásky ples.
Slyš! – zvony znějí. – – Smutně kráčí
pohřební průvod – pláč a vzdech,
a slzy vřelé hojně smáčí
rov chladný v bolů plamenech. –
A ty? – – Ó nervi vlasy sobě,
jen sáhni k srdci – utlum cit;
když jeho v chladném skryly hrobě,
ty boly ukryj v ňáder byt.
Jen vzhlédni směle kolem sebe
a oko jasné vzhůru vznes:
Tu vnadné všude spatříš nebe
a sladký všude lásky ples.