Náš denní život okem duše vidí,
a vlídným hlasem mluví k srdcím lidí:
„Svět dozrál k žatvě, k svému pádu letí,
já volám stále: „Milujte se, děti!
„Nechť v milosti vám dnové žití minou,
když parny jsou a příliš záhy zhynou.
„Nechť ženy lidstvo se ztraceným rájem
se sblížit snaží svaté lásky tajem.
„Nechť růže bílé nad zločinců rovy,
a z každé dcery vzejde kvítek nový.
„Tím květem dětí zúrodní se země,
a vydá nové, blaženější plémě.
„Já zřím, jak vzduchem diví ženci letí –
oh milujte se, milujte se, děti!“
Tak volat slyšel kdos, jenž vínek z hloží
nes’ na čele a posvěcení boží.