Ó hrůzo bouřných ztroskotání
na smrtonosné mořské pláni,
kde tmavý hrob se s hůry sklání,
kde černé, dravé podsvětí
na svoje číhá oběti!
Hle, racek křičí, stěžeň úpí
a v palubu se voda kupí
a vlna tříská mrtvé trupy,
toť soudný nastal náhle den –
nač myslí bědný plavec ten?
Na drobné ručky kolébané,
na slzu, která na ně kane,
na oči, na krev uplakané
a prázdné místo u stolu,
kde sedávali pospolu...
A na tu první hroznou chvíli
kdy dětinný ret ptát se pílí,
kdy přijde domů otec milý,
a na Boha, jenž v nebesích
zří ku hře děsné něm a tich.