Pověz ty mně, pověz, moje duško malá,
s kým’s to včera večer u potoka stála?
Stála jsem to, stála se svým nejmilejším,
ten mi nad tebe je stokrát upřímnějším.
Kdo by mně byl řekl, že mě, holka, šidíš,
vzal bych tenhle kámen, který tady vidíš,
zabil bych jej v místě, rozdrtil jej v kusy,
neboť věrná láska taky věřit musí!
Buďsi tedy s bohem, nevěrná a zrádná,
jak’s mně byla milou, nebude už žádná!
Bodejž tobě Pánbůh nedal štěstí žádné,
jak na pyšnou jabloň suchá rez když padne.