Po nebi slavně kráčela
jasná, jak panenka svěží,
ve světle kštici svou máčela
a svět jí u nohou leží.
Nežli se zbudí spící svět,
zvíře i ptáče, list i květ
postojí ještě si tiše,
zvolna a z hluboka dýše.
Náhle si vzpomene, poskočí,
kštici kol hlavy si otočí,
světelná kštice ta, zlatá
celou je oblohou vzňatá.