Mráz je. Dechem fialovým v dáli
širé pláně barví večer. Spoře
mrazné hvězdy blýskají se nebem,
kolem bílá plocha sněhu králí,
polární to zamrzlé je moře.
Ticho. Živ je pouze vítr. Zpívá
dlouhou kolébavku smrti. V kosti
řeže, chladem rdousí srdce živá.
Konec. S větrem život v dálku letí.
Lásky, trudů, bojů bylo dosti.
Všecko mrtvo. Pomřelo vše v světě.
Nyní jiný svět se táhne kolem,
starý zhynul. Víc se nerozvije
žhoucí růže v ženském, bujném létě,
rudý mák se nemihne víc polem.
Jako přízrak s divým mihne jekem
kol se koroptev. Kdes křičí z šera.
Dokořán v noc otevřen, je obzor.
Po sněhové pláni za člověkem
tiše chodí duše mrtvých včera. –