Ne za blaho se duch můj k bohu sklání
– jáť dávno zřekl již se štěstí všeho –
já boha prosím, aby ve skonání
tě kletby chránil a zoufání zlého.
Bys zapomněla, komu’s byla k žertu,
a odpustila katům nejpodlejším,
krev poslední až vytryskne ti se rtů,
bys rozešla se v míru s peklem zdejším.
Na nebi sama musíš panovati,
já, bych tě snížil, nepřistoupím blíže,
pak uzří všickni zahanbení kati,
jak slavná’s byla na pranýři kříže.