Skip to content
1859–1925

Z JARA.

Augustin Eugen Mužík

Každá babka stará vylízá ven z jara, o berličku opírá se, v mladé nebe zadívá se

bezzubá a chará. Sedne na travičku, mládne na sluníčku. Lehké vrásky, husté stíny

jako drobné pavučiny v jejím scvrklém líčku. Tu skřivánek pěje, tu sluníčko hřeje,

a na babku udivenou mladou tváří rozjasněnou celý svět se směje. Ona vzpomíná si

na své mladé časy, staré údy ohmatává, chvějnou rukou rozčechrává svoje bílé vlasy.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Z JARA. · Augustin Eugen Mužík · Poetry Cove