O sukovici zřím jej opírati
to buchtami tak vypasené tělo.
Čepice furiantsky mu sedla v čelo –
tak Honza zvolna v podsvětí se klátí.
„Hej, převízt!“ – Charon chladně: „Zde se platí.“
A na Honzu zří jaksi neveselo.
Honza si myslí: „To by se mi chtělo.“
Pak nahlas dí: „Tak ovšem má se státi.“
V tom klopýtne a řve: „Pantáto, pomoz,
já upadnu.“ A Charon: „Nečiň hlomoz!“
A podává mu ruku – dobrá duše.
A Honza chytne ji a tak jím trhne,
až na břeh sletí. Pak sám v loď se vrhne.
„Teď ty mně zaplať, sic tě nechám v suše!“