Skip to content
1859–1925

Výkřiky. (I.)

Augustin Eugen Mužík

Ne, nevěřte, to není úkol lidu žít z milosti jak podruh od vítěze neb jako otrok, spjatý na řetěze, neb hnít jak sybarita v blahém klidu.

Nic „mír a skromnost!“ Křičte „čest a bídu!“ Kdo znaven, ať se vzadu vozu veze, my chceme jít, ať jak raněný leze, ne v kout se krčit od vozkova vidu!

Ať rvou se v bouři zdravá prsa naše, ne v teplém koutě mříti souchotěmi! Radš boj, radš krev! Jen plaz se skrývá plaše. A lev, jenž čeká doma v loži němý

a v boji o život se bojí zrady, ten pes jest, a ten doma pojde hlady!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Výkřiky. (I.) · Augustin Eugen Mužík · Poetry Cove