Mračen padá bílý vlas.
Sever již se zachechtal,
sněžnou bradou hnul a třás.
Ve svět mrtvě vytřeštěný
veštval svoje vzteklé feny.
Jdete v dál.
Mrazem skřehne duše ta,
v níž se klid a pokoj hřál.
Bídná jest a prokleta.
Hrdlička víc nezazvoní
větví, sekera již kloní.
Jdete v dál.
Mrak vám křídla pokropil.
Koráb oddechu vám přál,
oceán loď potopil,
uspal ve svém velkém lůně.
V dáli na sta srdcí stůně.
Jdete v dál.
Všecko s vámi uletí.
Slyš, kdo se to tajně smál
jako hrozba, prokletí?
Šeré křídlo netopýří
nade hroby v temnu víří.
Jdete v dál.
Do nebe bůh vystoupil,
stupy v mračna zakrýt dal,
v duši jenom ďábel zbyl.
Spící kraj smrt bdělá střeží,
havran mrtvý v cestě leží – – –
Jdete v dál.